Chci si udržet hipísácké nastavení mysli

Módní značka Libertine-Libertine, za níž stojí Pernille Schwarz a Rasmus Bak, partneři v pracovním i osobním životě, a jejich blízký přítel Peter Munch Ovesen, je usazená v Kodani. Nečekejte ovšem typickou dánskou společnost. Vymyká se důrazem na hodnoty jako jsou svobodomyslnost či jistá výstřednost a představuje výzvu pro pověstný dánský minimalismus. V základech firmy je zabudováno i odmítnutí tradičních byznys postupů a snaha nacházet cesty, jak udržovat při životě tvůrčí vášeň a nadšení pro pozitivní změny v módním průmyslu.

Mluvili jsme o neobvyklých začátcích firmy, o zdrojích inspirace, o tom, kudy se bude značka ubírat v budoucnu i o udržitelnosti v módním průmyslu. Na trhu značka funguje deset let a zakladatelé dospěli nyní k úvaze, že je třeba nastolit nový přístup k jejímu fungování. V rozhovoru vysvětlují pozadí svého rozhodnutí, které vede až k širším souvislostem současné podoby módního byznysu.

Jaké bylo vaše zázemí, než jste začali podnikat v módě?

Rasmus: Působil jsem jako muzikant a producent hudby. Na začátku druhého tisíciletí prodávali umělci svou hudbu prostřednictvím CD a celé odvětví se propadalo do něčeho zoufalého. Byl jsem zklamaný z toho, co se odehrávalo v zákulisí, nemělo to nic společného s kreativitou. Podstata spočívala v dodávání levných produktů na trh, který už byl v tu dobu jinde. Pak jsem dostal nabídku z Acne Studios (švédská módní značka – pozn. red.). Tahle zkušenost mi ukázala, že všechno, co jsem hledal v hudbě, bylo přítomné ve světě módy. Je v něm mnohem větší tvůrčí svoboda. Přesto je muzika pořád významnou součástí mého života. Mám takový boční projekt s kamarádem, zformovali jsme kapelu s názvem Death Has No Dominion. Hrajeme na ukulele, pracujeme se soundtracky. Myslím, že výsledkem je takový lahodný zvuk. Nahráváme v Paříži a v L.A. Nejradši mám, když dorazím do studia v neděli ráno, před sebou celý den. V pět odpoledne pak mívám pocit, že jsou moje tělo i duše očištěné. Hudba totiž stimuluje různé části našeho mozku, je to velmi osvěžující a téměř terapeutické. Tzv. fashion weeks jsou společensky a energeticky velmi náročné, rychle se vyčerpáte. Zvlášt po takových událostech cítím potřebu ponořit se do specifické hudební tvorby.

Když se vrátíme k Libertine-Libertine, co je hlavní idea, která stojí za značkou?

Rasmus: Koncept se zrodil v Paříži. Pobýval jsem tam v období globální ekonomické recese v roce 2009. Firmy v té době byly hodně opatrné. Už tehdy mě zajímal módní průmysl a nějakou dobu jsem pro něj pracoval. Zdálo se mi, že jeho podoba je pořád dost limitující, moje představa se ubírala směrem k opravdovým hodnotám. Tehdy to byla vážně výzva, jít proti normám. Chtěli jsme na trh přinést něco jiného, značku, která by směřovala k naději, pozitivitě, touze. Proto nám přišel název „Libertine“ příhodný.

Jak probíhaly začátky, kdy jste křižovali kontinent a v podstatě jste téměř doslova obcházeli dveře a nabízeli vaše produkty?

Rasmus: Než jsme vyrazili na cesty, udělali jsme malou kolekci. Výroba vypadala asi tak, že v obýváku byla kancelář a sklad byl v Peterově bytě. Vzali jsme dodávku mých rodičů a se vzorky vyrazili. A byla to zábava! Mám z té doby skvělé vzpomínky a historky. Jednou jsme na základě objednávky vyrazili do Curychu, na místo jsme dorazili osobně tři dny poté a ti lidi byli totálně překvapení. Byli jsme svobodní, mohli jsme kdykoli vyjet za novými zákazníky, chtěli jsme je poznat osobně, ať žili kdekoli. Teď už tolik necestujeme, všechno je odvislé od dlouhodobějšího programu a musí to do sebe zaklapnout. Jezdíme na módní veletrhy a obzvlášť v Paříži je to pěkný blázinec. Přijde mi to už trochu staromódní a nešetrné, když si vezmeme, kolik lidí se tam sjede a jak to probíhá. Proto jsme začali pracovat na jiné obchodní strategii.

Co pro vás znamená být součástí značky?

Pernille: Není to jen vášeň, je to způsob života. Spolu s Peterem a Rasmusenem jsme firmu založili, rozvinuli a od té doby jedeme v tom dobrodružství spolu. Teď před sebou máme novou etapu a jsem strašně natěšená, kam nás zavede. Je to v podstatě takový návrat do dřevních dob, jako kdyby byl zas rok 2009 a my objížděli v dodávce Evropu.

 Jste hlavní designérka značky. Z čeho vyrůstá vaše kreativita?

Pernille: Vnímám ji jako neustále probíhající proces, na denní bázi. Oba nás s Rasmusem strašně baví vyvíjet nové produkty. Rasmus se soustředí na pánské oblečení, já mám pod palcem to dámské. Naše zájmy jsou podobné: cestování, výstavy. A to vše nás inspiruje. Rozhodli jsme se, že chceme skrz příští kolekce více vyprávět příběhy. Nový přístup je určen pro zákazníky, aby mohli porozumět tomu, kam směřujeme. Budeme si vybírat múzy, něco jako Libertine hrdinky, a jejich prostřednictvím budeme budovat příběh s přesahem i mimo módu.

Takže co je podstata Libertine-Libertine, verze 2.0?

Rasmus: Chceme být víc slyšet. Nestát na submisivní straně oboru. Sezónnost a způsob, jak módní průmysl stále funguje je zkrátka přežitý. A my chceme rozvinout novou, svěží perspektivu, která povede i ke změně emocí a nálad spojených s módou. S novými partnerstvími chystáme změny, které budou výzvou pro všechny oblasti, dokonce i pro ty, které fungují dobře. Před nějakou dobou jsme realizovali takovou malou instalaci, byla inspirovaná beatnickým hnutím. To v poválečném světě nabízelo velmi ryzí a opravdové hodnoty. S těmito pocity jsme i Libertine zakládali a myslím, že jsme to dosud 100% nezahrnuli do fungování značky. Konečným cílem je nechat lidi zažít, co jsou hodnoty, které vyznáváme. Není to ale něco, co jen tak prohlásíte na Instagramu. Tohle se vaří docela pomalu a je to rozhodně výzva.

Co vás vedlo k této na první pohled náhlé změně kurzu?

Rasmus: Je naivní myslet si, že bychom sami mohli změnit celý ten velký módní byznys. To nejlepší, co můžeme udělat, je získat kompletní kontrolu nad interními procesy. To se vztahuje k jasně definovaným hodnotám, u kterých nebudeme přistupovat na kompromisy. Jde například o osobní přístup ale taky o šetrnost. To proto jsme v roce 2009 založili firmu v obýváku. Během let tyhle hodnoty začaly vyprchávat, protože jsme se ocitli uprostřed byznysového kolečka a kormidlování v něm se ukázalo být těžší a těžší. Realita nás dostihla. Ačkoli provozujeme výdělečný podnik, zjistili jsme, že náš entuziasmus a energie se vytrácí. Minulý rok jsme se dopracovali až ke ztrátě směru a smyslu. Takže jsme si řekli: OK, tohle byla opravdu zajímavá a skvělá dobrodružná plavba, ale teď se musíme vrátit k tomu, co stojí v našem základu. Spojili jsme se s novými obchodními partnery, kterým jsme prodali 20 % firmy, to dalo vzniknout investičnímu základu. S jejich znalostmi a zkušenostmi jsme vytvořili novou strategii pro Libertine-Libertine ve verzi 2.0.

Co přesně takové partnerství obnáší?

Rasmus: Máme teď na palubě dva velmi odlišné lidi, každý z nich koupil 10 % společnosti, takže je to pořád minoritní podíl. Oba značku milují a v dlouhodobém horizontu chtějí investovat víc. Jeden je ředitelem několika firem, které produkují biopotraviny. Je velmi svérázný a opravdový. Ačkoli dosud s módním byznysem nepřišel do kontaktu, má skvělé nápady a rozsáhlé zkušenosti. Druhý člověk je rovněž výkonný ředitel v jedné společnosti a vyniká v plánování, procesování a domýšlení důsledků. Pracoval i s velkými korporacemi a ví, jak zrealizovat změny, nastavit nový režim. Umí vymýšlet vizionářské obchodní modely. Tahle unikátní kombinace vynikajících lidí nám umožňuje pročistit naše fungování a inovovat strategii.

A jaká je teď vaše role?

Rasmus: Moje role je tzv. CEO, takže jsem zodpovědný za firmu jako celek, za obchod, komunikaci. A taky za pánské kolekce. Je to hodně podnětné a budu se muset do některých záležitostí ještě víc ponořit, obzvláště teď, když máme stanovenou misi. Patří k nim například úkol komunikovat naše základní hodnoty. Bude to hodně strategické práce, nemáme tolik zdrojů na velkou show, takže bude nutné být superkreativní. Náš obor je hodně komplikovaný a je obtížné vést společnost, postupně v té roli stárnout a pořád v ní být i po mnoha letech spokojený. Vlastně je to dost vzácné vidět, že by zakladatelé firmy byli po mnoha letech pořád šťastní tam, kde jsou. Věřím, že udržet se v takovém stavu je klíčové. Proto bojujeme proti ztrátě smyslu a zapálení pro naši práci. Není to jen byznys. Je to náš každodenní život. Projekt Libertine 2.0 je něco jako náš osobní zápas o nadšení a vášeň pro tuhle práci na dalších deset let.    

Jaká je, Petere, vaše zkušenost s blízkou spoluprací s Rasmusem a Pernille?

Peter: Tenhle tým je velká část mého života. Jsme blízcí přátelé a když si vyrazíme ven, tak jsme schopni bavit se i o jiných věcech než o práci. Pár a jejich kamarád, kteří mají společně firmu, to musí zvenčí vypadat jako zvláštní dynamika, ale my s tím nikdy neměli problém. Mám skvělé parťáky. Samozřejmě, někdy se dostaneme pod tlak, ale dokud to máte pod kontrolou, je vše v pořádku. Já osobně nemám problémy se spánkem, ale někdy se do těchto potíží lidé dostanou, to je cena za svobodu podnikání. Potíže přicházejí, snažíme se je překonávat, přistupovat k nim otevřeně, ne se před nimi schovávat. To nás ještě víc sbližuje. Vždycky všechno důkladně diskutujeme, abychom zajistili, že se v obdobné situaci neocitneme znovu.

Jaké to je být rodičem a současně provozovat firmu?

Pernille: V tomhle jsme s Rasmusem takoví zpozdilci, protože nejdřív se vše točilo kolem firmy. Bylo to pro nás velmi důležité, takže mít miminko nebyla priorita. No a teď máme pětiletého nezbedu. Dítě vás naučí větší soustředěnosti. Najednou se ocitnete mezi dvěma odlišnými zodpovědnostmi. Musíte se postarat o dítě a na druhé straně na vás tlačí termíny. Všechno je najednou obrácené vzhůru nohama. Než se nám narodil syn, trávila jsem dost času různými ne tak podstatnými činnostmi a jistě jsem i prokrastinovala. Teď jsem nucená se víc soustředit. Je to zvlášť důležité, když ve firmě fungujete oba, protože trochu zápasíte s běžným provozem, jako například kdo kde vyzvedne dítě apod.

Chcete firmou budovat odkaz? Pomýšlíte na to, že by se váš syn k firmě jednou připojil?

Rasmus: Řekl bych, že na to je moc brzo, vzhledem k stádiu, v jakém se firma nachází a taky nevíme, jaké bude mít syn talenty a preference. Jsou tam nějaké náznaky tvůrčího nadání, ale chtěl bych mu dát absolutní svobodu v rozhodování o svém směřování. Ani moji rodiče mě k ničemu netlačili, jen mě podporovali na mojí cestě. Chci pro svého syna to samé. Ať už jde o podnikání nebo rodičovství, chci si udržet tohle hipísácké nastavení mysli. Ne ve smyslu chaotičnosti, ale otevřenosti a pozitivnosti. Tyhle kvality se docela hodí, když provozujete svůj byznys. Musíte třeba dělat kompromisy, které nejsou pro firmu to nejlepší, ale podporují hladkost a svobodu v organizaci času. Myslím, že tenhle přístup je docela odlišný od toho, jak fungují typické dánské firmy. Nemáme například striktně danou pracovní dobu. Když pocítíme nutkání něco tvořit v neděli odpoledne, klidně pracuji, přestože je víkend.   

Můžete popsat váš přístup k výrobě?

Rasmus: Všechno vyrábíme v Evropě. Je pro nás podstatná pružnost a snadný vzájemný kontakt. Chceme mít možnost naše partnery kdykoli navštívit a zkontrolovat kvalitu a procesy. Etická a šetrná výroba jsou pro nás klíčové. Vždycky volíme ekologičtější variantu materiálu (tj. v biokvalitě, recyklované, biodegredabilní, s certifikací apod.) a chceme se průběžně ujišťovat, že vše probíhá, jak má. Taky je pro nás důležitá rovnováha a otevřená komunikace. Nechci mít s dodavateli nadřazený vztah, abych na schůzky přicházel  tím, že já jsem tady ten „větší“. Když se objeví problém, sedneme si a řešíme to.   

Popsal byste ve větším detailu, jako roli hraje udržitelnost ve vašem podnikání?

Rasmus: Vždy jsme k tématu udržitelnosti přistupovali jako k něčemu, kam je třeba mířit, než bude pozdě. Biobavlna, recyklovaný polyester a certifikace, to vše je poměrně nové. Před deseti lety bylo téměř nemožné na něco takového narazit. Na začátku jsme tedy volili materiály jako barvené konopí nebo len, což bylo skvělé, ale přeci jen, pokud jste materiálem nuceni ke kompromisu v návrhu, má to na produkt zničující vliv. Koncept udržitelnosti může být velmi zrádný. Dám příklad. Představte si, že provozujete firmu a rozhodnete se ve výrobě ušetřit 5000 litrů vody v průběhu pracího procesu. Skvělé. Jenomže co když pořád spotřebováváte na výrobu 10000 litrů. Máme tomu tleskat nebo ne? Je to udržitelný přístup? Ne, je to něco jako obvaz na ráně. Nebo co když vyrábíte trička z biobavlny a přeženete to, zůstane vám jich 2000 na skladě. Pak je úplně jedno, jestli jsou z biobavlny nebo konvenční bavlny. Škoda už je napáchána. Mám velký respekt před každým úsilím, ale musíme dělat víc. Dnes máme přístup k různým technologiím, můžeme volit z různých certifikací. Snažíme se takhle přemýšlet co nejvíc. Věřím, že do roka do dvou bude udržitelnost představovat imperativ i ze strany zákazníků. Chci se k tomu bodu přibližovat co nejrychleji to jde a je to pro mě snazší dělat to z pozice malé firmy než velké korporace. Různé PR aktivity a propagace šetrného přístupu jsou přesně to, co vede ke skepticismu, protože zákazníci cítí, že to není upřímné. Udržitelnost není nějaký příběh pro účel kampaní. Musí být implementována do základních úrovní výroby. Na tohle máme v Libertine-Libertine jasný názor a chceme využít svůj hlas pro změnu k lepšímu. Věřím, že náš nový koncept nám to umožní.