Únik od hlasitého světa

Jak jste se na tomto místě ocitli? Budujete postupně sami nebo už máte “hotovo”? 

Zhruba před třemi lety jsme po dlouhém hledání našli místo, kde jsme si naše doma dokázali představit. Jedná se o zrekonstruovaný vesnický dům z devatenáctého století, kterému postupně vracíme duši. Na nic nechvátáme. Neděláme kompromisy ani provizorní řešení. Spoustu věcí nám tak stále chybí a dlouho si u nás návštěva neměla kam sednout, ale je to cesta, která nám dává smysl.

Ve Vašem domově se krásně doplňují starší a novější kousky i hodně přírodních materiálů. Kde čerpáte inspiraci k zařizování interiéru? Máte nějaká kritéria, podle čeho zařízení vybíráte? 

Inspiraci si do kapes sbíráme hlavně na cestách. Ubytováváme se u místních a hledáme zajímavá řešení. Často jezdíme třeba na sever, kde nás baví vztah k přírodě a minimalismus, k srdci nám přirostlo i Lanzarote, kde na každém kroku dýchá promyšlený koncept a umění.

Jak říká můj muž, jsem stará vetešnice, která často zachrání i věci od popelnice. Ale já to tak zkrátka mám. Svět je zaplavený věcmi a přijde mi škoda nad nimi jen tak mávnout rukou. Často jsou krásné a velmi kvalitní.

Zařízení vybírám naprosto intuitivně. Hledám poklady po bazarech a antikách, vozím si vzpomínky z cest, podporuji lokální tvůrce. Jediné pravidlo, které mám, je, že přes práh může jen to, co vím, že zvládneme aktivně používat. Už jako malá holka jsem nechápala, proč doma máme plné skříně věcí, na které se smí jen dívat.

Jaký je Váš vztah k rostlinám uvnitř i venku? Pěstujete si nějakou vlastní zeleninovou zahrádku?

Zahrada je můj únik od hlasitého světa. Je to čas, kdy si v hlavě vyrábím klid, vidím za sebou výsledek a zároveň se seznamuji s jedlými dary přírody, které pak rádi využíváme i v kuchyni. Kousek zahrady máme i v interiéru. Obklopovat se zelení je totiž pro nás naprosto zásadní. Uklidňuje nás.

Po tom, co jsme se nastěhovali, jsem zahradu nejdřív rok pozorovala, kde se čemu daří a zjišťovala, co na ní zůstalo po předchozích majitelích. V loňském roce jsem se pustila do zahradničení a během pandemie jsem se učila sázet saláty, pěstovat rajčata nebo jiřiny. Letos přišly na řadu trvalky, byliny a zeleninou jsem si osázela jen tři vyvýšené záhony, abych si na sebe zbytečně nevytvářela stres, že se jí nestíhám dostatečně věnovat. A taky jsme začali chovat čmeláky.

Jakou roli hraje ve Vašem domově ten krásný jídelní stůl? Má za sebou nějaký příběh?

Jídelní stůl je srdcem celého domu. Vždycky jsme si velký stůl přáli a nejraději máme, když je kolem něj pořádně živo. Je to kousek od uměleckého truhláře, kterému jsme dali volnou ruku. Je z neopracovaného dubové dřeva a každá noha je jinak zakončená - vyřezanou pěstí, kopytem, drápem a chodidlem. Jsou to prvky uzemnění a síly.

To, že je takhle velký, je ale vlastně trochu omyl. Jeli jsme se tenkrát na stůl podívat a od první chvíle nám bylo jasné, že jsme to s rozměry na papíře trochu přehnali. Naštěstí, prostoru na něj máme dost, ale od té doby si na cokoliv chystáme kartonové modely.

Máte ve svém domově nějaký oblíbený koutek, kde ráda relaxujete nebo kde čerpáte inspiraci pro přípravu Vašeho podcastu?

Oblíbený koutek, kde si dumám, čtu nebo pozoruji měnící se zahradu, je s křeslem u prosklené stěny. A pak si chodím odpočívat na zahradu. A nejsem sama. Na houpací síť se neustále vypisují nové pořadníky.

Děkujeme moc Kristýně a jejímu manželovi za nádherné pohoštění a přejeme nekončící dávku inspirace pro postupné zařizování jejich okouzlujícího domova. A pokud by to bylo možné, rádi bychom se přihlásili do dlouhého pořadníku na jejich houpací síť!