Biokosmetika, přírodní kosmetika a jak se v nich zorientovat

24. 5. 2021

I když její aktuální podíl na celkovém trhu s produkty pro krásu je zatím jen 10 %, poptávka po přírodní, non toxic a biokosmetice roste. Souběžně s tím, že se lidé začali intenzivně zajímat o to, co jedí, obrátili svou pozornost také k tomu, co si nanášejí na obličej a tělo.

Text: Tereza Kaňková (NILA), redakce: Jana Krato (NILA)

biokosmetika2crop.jpg

Předpokládá se, že trh s přírodní a biokosmetikou zaznamená mezi lety 2018 a 2027 růst o téměř 60 % (34,5 miliard v roce 2018 vs. odhadovaných 54,5 miliard v roce 2027). Důvodem je větší informovanost spotřebitelů o rizicích látek obsažených v konvenční kosmetice, vládní regulace podporující tento segment, vyšší příjmy středních vrstev i mladých lidí (mileniálů), inovace přinášející účinnější produkty, zvyšující se výdaje na hygienické a kosmetické přípravky a v neposlední řadě zvyšující se příjmy ženské části populace, která je častěji nakupuje. (zdroj: www.statista.com, www.capitalmind.com)

Greenwashing v kosmetice

I konvenční značky kosmetiky na tyto trendy reagují a přicházejí s řadami, které označují jako ekologické, zelené, přírodní, organické, bio, natural apod. Znamenají tyto názvy víc než jen šikovný slogan v marketingové strategii? Můžeme se spolehnout, že nákupem takto označeného produktu v obalu s ekologickými motivy jsme udělali to nejlepší pro naši pleť i pro přírodu jako takovou? Bohužel ne.

Důvodem je absence jasných a obecně platných pravidel, kdy je možné výrobek označit jako přírodní nebo bio. Nařízení EU o kosmetických přípravcích pouze konstatuje, že spotřebitel by měl být chráněn před zavádějícími tvrzeními týkajícími se účinnosti a dalších vlastností kosmetických přípravků. Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standardization, ISO), což je nezávislé těleso s více než 160 členy – národními standardizačními orgány, vydala v roce 2016 směrnici s pokyny, jak definovat přírodní, respektive bio složku v kosmetických přípravcích a jak vypočítat její množství. Nijak však neřeší označování produktů, balení, šetrnost k přírodě ani socio-ekonomické otázky (fair-trade). 

mk_ss20_giftbox_11_ch.jpg

Bio a přírodní kosmetika

Co tedy můžeme od kosmetického přípravku čekat, když na jeho obalu čteme následující označení nebo přívlastky? 

Biokosmetika by měla obsahovat složky, které byly v maximální možné míře získány z kontrolovaného ekologického zemědělství nebo kontrolovaného sběru na přísně vybraných lokalitách. Suroviny byly zpracovány šetrně k obnovitelným zdrojům a se zachováním mechanických postupů podporujících biologickou rovnováhu, samozřejmě bez použití syntetických hnojiv i syntetických přípravků proti škůdcům. Nesmí být ozařovány, při pěstování rostlin nesmí být použito čistírenských kalů a nesmí obsahovat GMO.

Za přírodní kosmetiku obecně považujeme ty výrobky, které jsou šetrné k životnímu prostředí a obsahují přírodní látky, například rostlinné oleje, tuky, vosky, rostlinné extrakty, éterické oleje, rostlinná aromata a minerální látky. Vzhledem k absenci obecně závazných předpisů se však snadno můžeme stát obětí kosmetického greenwashingu. Produkty označované jako přírodní kosmetika nás sice navnadí na přírodní složky, ty však mohou pocházet i z konvenčního zemědělství, které používá syntetická hnojiva, pesticidy, GMO.

Biokosmetika by měla obsahovat složky, které byly v maximální možné míře získány z kontrolovaného ekologického zemědělství nebo kontrolovaného sběru na přísně vybraných lokalitách.

dsc00582.jpg

Ostatní označení jako zelená kosmetika, natural, ekologická, non toxic kosmetika apod. jsou ještě vágnější. Naznačují, že některé v produktu obsažené složky jsou přírodní nebo že zpracování bylo šetrnější k přírodě, případně jsou zabaleny v recyklovatelném obalu. Celou pravdu však nesdělují, pouze ukazují tu líbivější tvář. Produkt tak může obsahovat i syntetické složky, pocházející z petrochemického a chemického průmyslu – parabeny nebo například syntetické parfemace.

Jak číst etikety

Jak se tedy jako spotřebitelé nespálit? V první řadě bychom měli věnovat pozornost etiketám a naučit se jim porozumět.

Na každém kosmetickém produktu najdeme označení Ingredients nebo INCI (mezinárodní názvosloví kosmetických ingrediencí, International Nomenclature of Cosmetic Ingredients), tedy složení. V EU, USA, Kanadě a dalších zemích světa jde o zákonnou povinnost. Názvy jednotlivých látek vycházejí z latiny nebo angličtiny, a co je nejdůležitější – jsou ustálené a jednotné, tzn. danou látku najdete pod tím samým označením, ať jste v jakékoliv zemi. Na první pohled se to může zdát složité, ale některé názvy jsou lehce odvoditelné, často se opakují, takže se je za chvilku naučíte a na zbytek se můžete podívat například na stránkách www.slozenikosmetiky.cz, kde se o každé z nich dozvíte i řadu užitečných informací o původu, účincích a výskytu.

Látky jsou v INCI řazeny v pořadí podle množství, snadno tedy poznáte, za co vlastně platíte. Látky, kterých je v produktu méně než 1 %, mohou být uvedeny v libovolném pořadí. Ne vždy platí „čím více, tím lépe“.Čím delší seznam obsažených složek, tím větší pravděpodobnost, že citlivé pleti některá z nich, případně jejich kombinace, nesedne.

koupel_vune_2.jpg

Důvěryhodné certifikace v kosmetice

Rychlejší a pro zákazníka jednodušší cestou, jak pleti dopřát co nejčistší produkty, je hledat na obalech důvěryhodné certifikáty.

V podstatě všechny nezávislé certifikační autority sledují podobné cíle. Použité přírodní složky by měly v co nejvyšší možné míře pocházet z kontrolovaného ekologického zemědělství. Celý výrobní proces by měl probíhat udržitelným a k přírodě šetrným způsobem. Produkty nesmějí být testovány na zvířatech, mohou obsahovat jen limitované a jasně definované množství složek pocházejících od zvířat. Základním předpokladem je soulad s Úmluvou CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, 1973). Může být použit pouze certifikovaný palmový olej. Produkty nesmí obsahovat GMO, silikony, parabeny a mikroplasty. Baleny by měly být minimalisticky, šetrně k přírodě.

Na biokosmetice nejčastěji najdete tyto certifikáty:

COSMOS

cosmos-organic-nila.png

První sjednocené standardy pro organickou a přírodní kosmetiku vznikly v roce 2010 spoluprací pěti organizací (Organic Soil Association ve Velké Británii, BDIH v Německu, Cosmebio a Ecocert ve Francii a ICEA v Itálii).

COSMOS standardy velice pečlivě zkoumají původ surovin, stanovují pravidla pro výrobní procesy, kalkulaci organického obsahu, skladování, obaly, označování produktů, komunikaci apod. 

Produkt s certifikací COSMOS ORGANIC musí obsahovat více než 95 % organických složek.

Aktuálně více než 22 tisíc produktů v 60 zemích světa nese označení COSMOS ORGANIC nebo COSMOS NATURAL.

NATRUE

nature-nila.png

Mezi zakládající členy NATRUE (The International Natural and Organic Cosmetics Association) patřila například Weleda. Tato nezávislá organizace od svého vzniku v roce 2007 usiluje o zavedení přísnějších regulací přírodních a biokosmetických produktů a vyjasnění pravidel pro označování produktů.

Certifikát NATRUE (Certified Organic Cosmetics) zaručuje 95% podíl složek pocházejících z kontrolovaného ekologického zemědělství.

DEMETER

demeter-nila.png

Certifikát Demeter označuje produkty biodynamického zemědělství a je udělován po splnění dalších kritérií nad rámec ekologického zemědělství.

Součástí biodynamického způsobu pěstování plodin je například i zohledňování cyklu ročních období a fází Měsíce a používání speciálních biodynamických preparátů pro zlepšení úrodnosti půdy a odolnosti plodin vůči chorobám a škůdcům.

Existují tři stupně certifikace podle obsahu složek pěstovaných v souladu s touto naukou.

Leaping bunny

cruelty-free-nila.png

Certifikát vznikl v roce 1996, kdy byla dohodou osmi národních organizací na ochranu zvířat založena koalice pro informování spotřebitele o kosmetice (The Coalition for Consumer Information on Cosmetics, CCIC).

Představuje dobrovolný závazek v podobě čestného prohlášení výrobce, že v žádné fázi vývoje či výroby produktu nedochází k testování na zvířatech.

Certifikované firmy musí být připraveny podrobit se auditu a závazky se každý rok obnovují.

The Vegan Society

vegan-nila.png

Mezinárodním veganským certifikátem jsou označovány jednotlivé vegan friendly produkty, nikoliv značky. Certifikát je každoročně obnovován.

CPK bio

cpk-bio-nila.png

V českých vodách je často používaným certifikátem CPK bio, udělovaný od roku 2007 českou kontrolní společností KEZ o.p.s. (Kontrola ekologického zemědělství). Vedle obecných standardů v podobě zákazu používání syntetických a škodlivých látek a šetrného přístupu k přírodě musí být hmotnostní podíl biosložek pocházejících z ekologického zemědělství minimálně 20 %.

nila-produkty-1.jpg

Další pohodlnou alternativou pro zákazníky, kteří chtějí používat biokosmetické produkty, je svěřit se do rukou obchodům, které se výběru značek věnují pečlivě a do hloubky, nabízejí jen to nejlepší, a ať v nich zákazník pořídí cokoliv, nešlápne vedle. Zákazníci tu často najdou i produkty menších značek, které nejsou certifikované. To však nemusí nijak souviset s kvalitou produktů a čistotou použitých složek. To jen proces získání certifikátu a často i jeho každoroční obnovení představuje finanční zátěž, kterou si ne každý nováček na trhu biokosmetických, non toxic produktů může dovolit.

Drtivá většina produktů, které Nila prodává, splňuje uvedené certifikace, namátkou jmenujme Savon Stories, Less is More, Meraki nebo Antipodes.

Chcete článek nasdílet?