Pět událostí, co hýbaly světem udržitelné módy v roce 2021

Evropská značka udržitelnosti oblečení a bot

Evropská unie si je vědoma role, kterou módní průmysl sehrává ve snahách o klimaticky neutrální a cirkulární ekonomiku, a chystá se po letech vyjednávání představit svou značku udržitelnosti na oblečení a obuvi. Informace o ekologické stopě produktu (Product Environmental Footprint, PEF) má zákazníkovi pomoci se při nákupu informovaně rozhodnout, aniž by musel rozlišovat mezi 230 environmentálními označeními, které momentálně v Evropě fungují. PEF metodologie se zaměřuje na 16 kategorií dopadu na životní prostředí, od znečištění vod po úbytek ozónu.

Záměr je to chvályhodný, objevuje se ale i kritika a návrhy na zlepšení. Neziskové organizace sdružené pod iniciativou Make The Label Count upozorňují na to, že navržená kritéria nezahrnují důležité aspekty, jako je například biodegradabilita produktu, zohlednění vlivu mikroplastů, trvanlivosti produktu a socioekonomických aspektů. Kritéria podle nich neberou v úvahu ani používání udržitelných zemědělských praktik během pěstování.

My se každopádně na výsledek již těšíme, co Vy? 

Pravda o závislosti řetězců na umělých vláknech

Věděli jste, že více než 65 % textilní produkce je v současné době vyrobeno z umělých materiálů a do roku 2030 to budou už tři čtvrtiny? A právě syntetické materiály umožňují fungování obchodního modelu fast fashion - rychlá a levná výroba, malý počet nošení a konec na skládce – tak v kostce vypadá klasický životní cyklus polyesterového trička. 

Loňská zpráva organizace Changing Markets Foundation zkoumá vztah vybraných bezmála 50 globálních značek k použití syntetických materiálů a jejich transparentnost v této problematice. Dočteme se v ní, že pouhá polovina oslovených značek informuje o použití syntetických materiálů alespoň s určitou dávkou transparentnosti. Snahu o jejich omezení s odkazem na škodlivost pro životní prostředí a problém s mikroplasty avizuje jen 6 z celkového počtu dotazovaných.

Alarmující jsou především pasáže věnující se greenwashingu, opět nejžhavějšímu trendu této sezóny, jak se zdá. Ačkoli nějakou značku udržitelnosti na sobě mělo 39 % zkoumaných produktů, v 59 % se jednalo o greenwashing. Mezi jednotlivými společnostmi byly zásadní rozdíly, nejhůře z tohoto srovnání vyšly H&M, jejichž označení byla zavádějící v neuvěřitelných 96 %, v závěsu s ASOS (89 %), a M&S (88 %). Zpráva upozorňuje na vysoký podíl syntetických materiálů, a to i v kolekcích značek označených „sustainable“ nebo „conscious“. Odpovědí na veškerou kritiku syntetických materiálů se v očích značek stal recyklovaný polyester, většina z nich si stanovila v této oblasti ambiciózní cíle. Polyester k recyklaci přitom pochází z PET lahví, žádná ze značek se nechystá investovat do technologií, které by umožnily recyklaci vláken (fibre-to-fibre). Firmy se tak zabývají pouze následky znečištění planety plasty, ale nikterak nepřispívají k řešení původního problému, tedy omezení plastového odpadu jako takového. Velmi málo pozornosti navíc věnují problému s mikroplasty.

Nejen ve světle těchto zpráv doporučujeme pri Vašich nákupech pečlivě zkoumat visačky. Polyester (a obdobná umělá vlákna, jako je akryl či nylon) doporučujeme - s výjimkou plavek a silonek -  z Vašich šatníků vyloučit. Pokud již volíme polyester, doporučujeme volit recyklovaný polyester či Econyl. Vše o textilních materiálech a jejich ekologických variantách najdete zde. Více o greenwashingu pak zde.

Co je krvavá bavlna? Bojkot západních značek v Číně

Na konci roku 2020 přišla britská BBC s hmatatelnými důkazy, podle kterých čínské úřady nutí stovky tisíc Ujgurů a dalších menšin do těžké manuální práce na rozsáhlých bavlníkových plantážích v autonomní oblasti Sin-ťiang. Ve většinově muslimském regionu na západě Číny každý rok vypěstují víc než 20 % světové produkce bavlny a až 85 % té čínské. Peking opakovaně popírá, že by se jednalo o nucené práce. Činnost na bavlníkových plantážích vysvětluje snahou o zmírnění chudoby a pomocí obyvatelům z venkova.

Evropská unie, Velká Británie, Spojené státy a Kanada následně v březnu 2021 uvalily společné sankce na čtyři čínské funkcionáře a jednu organizaci, které viní ze zodpovědnosti za situaci v Sin-ťiangu. Firmy Nike a H&M opatrně poukazovaly na využívání otrocké práce Ujgury v Číně již v roce 2020, ale fakticky zareagovaly až po oznámení oficiálních sankcí ze strany západních zemí. Obě společnosti ve svých prohlášeních sdělily, že je situace v dané provincii znepokojila a že napříště odtud nebudou nakupovat bavlnu. Své aktivity v regionu pozastavila také nezisková organizace Better Cotton Initiative (BCI), která propaguje udržitelnou produkci bavlny. Jejími členy jsou např. Nike, Adidas, New Balance, Burberry, Puma a Tommy Hilfiger. 

Čína v reakci na tato prohlášení vyhlásila bojkot západních značek a čínské e-shopy je přestaly nabízet. Do čele kampaně se postavila Čínská komunistická liga mládeže, která výzvy k bojkotu začala šířit na sociálních sítích, skrze propagandu, ministerstva i čínské celebrity. Situace se bude i letos nepochybně turbulentně vyvíjet. Jak se ujistit, že si nekupujete tričko a džíny z bavlny, která byla vypěstována za otrockých podmínek ať už v Číně či jinde? Doporučujeme volit certifikovanou biobavlnu, ideálně s certifikací GOTS. 

Mohou globální značky za humanitární krizi v době pandemie?

Asijská lidskoprávní organizace Asia Floor Wage Alliance (AWFA) podala na jaře 2021 oficiální stížnost na několik globálních značek za jejich jednání během pandemie. Módní značky využily klauzule ve smlouvě o „zásahu vyšší moci“ a zrušily zakázky v hodnotě 40 miliard dolarů. Řada těchto objednávek byla přitom již vyrobena, firmy však odmítly zásilky přijmout. Podle průzkumu byl během roku 2020 dočasně pozastaven nebo zcela ukončen kontrakt 89 % indických pracovníků v módním průmyslu. V dubnu až květnu téhož roku, kdy byl v Indii vyhlášen kompletní lockdown, se 93 % takto zasažených pracovníků dostalo pod hranici chudoby stanovenou Světovou bankou. Podobně postiženi byli i lidé v Pákistánu, Bangladéši, na Srí Lance, v Indonésii a Kambodži. 

Přestože značky samotné se prezentují pouze jako nákupčí na trzích asijských zemí, AFWA zdůrazňuje, že ve skutečnosti mají velice doslovné smlouvy s továrnami, zahrnující každý detail činnosti místních zaměstnanců. Ti tedy ve skutečnosti nepracují jen pro továrnu, ale přímo pro globální značku, která by tím pádem měla být zodpovědná za jejich pracovní a životní podmínky. Soudní proces by tuto skutečnost mohl poprvé potvrdit a poskytnout dodavatelským zemím a jejich vládám vliv, jak regulovat pracovněprávní vztahy a podpořit skutečný inkluzivní ekonomický růst. Rozhodnutí tohoto typu by bylo pro svět módy průlomové. 

Argumentace AWFA se opírá o koncept odpovědnosti společného zaměstnavatele a viní značky z „krádeže mzdy“ („wage theft“) během pandemie. Jednání globálních značek podle ní přímo způsobilo humanitární krizi. Pracovníci, kteří již před vypuknutím pandemie žili díky nastavení mezd a celého systému na hranici chudoby, neměli šanci na vytvoření jakékoli finanční rezervy pro složitější období. Jedním z důvodů, proč jsou mzdy v tomto odvětví nízké, je také skutečnost, že v něm pracují především ženy, jejichž příjem je vnímán jako doplňkový. Máte-li chuť dozvědět se o problematice pracovních podmínek v textilním průmyslu více, doplňujeme shlédnout dokumentární film The True Cost. Velmi zajímavá je také investigativní kniha rozhovorů Život na míru. Věnujeme se jí také v naší knize Lepší šatník, lepší svět.